Polaris - Rumunsko na čtyřkolkách

Nejdřív zkoušíme a pak rozdáváme rozumy, stejně jako u automobilů platí tohle pravidlo i u všeho ostatního, tedy i u čtyřkolek, které jsou rovněž součástí naší nabídky. Dlouho jsme vybírali značku, kterou se budeme zabývat a poté, co jsme si vyzkoušeli slušnou řádku modelů jsme nakonec vybrali značku POLARIS. Hlavním důvodem byla robustnost , spolehlivost i přijatelná cena v poměru ke kvalitě a provedení čtyřkolek. Svou roli hrálo i to, že jsme nechtěli čtyřkolku, která nám za dvě stě tisíc nabídne jen víkendové pobavení na dráze, ale vozítko, se kterým se dá jezdit v nejtěžším terénu, na které se dá něco naložit a které by pokud možno mělo i praktické využití. Přesně tohle splňoval POLARIS SPORTSMAN. Je to v podstatě užitková čtyřkolka vybavená vším, co v terénu potřebujete, pohonem 4x4, redukcí, kvalitním a silným navijákem, spolehlivým motorem, držáky a nosiči pro uchycení kanistrů s benzínem ,lahví s vodou a ostatních věcí, které budete na delší cestě mimo civilizaci potřebovat. Po několika vyjížďkách v rámci naší domoviny jsme začali pošilhávat po něčem akčnějším, kde bychom mohli stroje skutečně vyzkoušet. Až jednoho dne slovo dalo slovo a vyrazili jsme s partou nadšenců do Rumunska.

Začátkem května 2008 tedy směřovala kolona čtyř offroadů s vleky naloženými jedenácti čtyřkolkami přes Slovensko a Maďarsko do rumunského Banátu, přesněji do okolí vesnice Svatá Helena, která je jednou z vesnic obývaných krajany. Cesta dlouhá 1200 km. proběhla vcelku bez větších problémů a k ránu jsme dorazili na místo určení. Obyvatelé Svaté Heleny nás přivítali výbornou češtinou a sama vesnice vyhlížela jako bychom se u nás vrátili o pár desítek let nazpět nebýt zaparkovaných automobilů s vesměs českými SPZ. Ubytování ve vesnické chalupě odpovídalo místnímu standardu a hned v prvních okamžicích jsme se začali poohlížet po slibované sprše a tekoucí vodě při představě jak budeme po celodenním ježdění večer vypadat. Sprcha se nakonec přece jen objevila, stačilo jen zatopit a byla i teplá voda, která při troše skromnosti vystačila na všechny. Z moderních kanceláří hemžících se technikou, od internetu, mobilních telefonů, WiFi a 3G sítí a automobilů vybavených posledními výkřiky techniky jsme se najednou přesunuli v čase do vesnické chalupy , kde absolutní ticho občas přerušily zvonce krav procházejících pod okny.

Navštívili jsme i místní obchod, kde na naši otázku zda mají chleba odpověděli, že ne, že už mají jen včerejší . Naše udivené pohledy vyvolaly odpovídající reakci a bylo nám jak jinak než česky vysvětleno, že včerejší chleba by tady nikdo nekoupil a dnešní už bohužel vyprodali. Vzali jsme v pohodě za vděk včerejším, k němu byla k mání i tradiční paštika Májka, balená voda a balík sušenek a bylo nakoupeno. Při večeři, kterou nám pravidelně stejně jako snídani připravovala naše domácí, Paní Sofie jsme ledacos pochopili. Všechno bylo domácí, mléko,maso , chleba , máslo, džem i pálenka, kterou ve zdejším kraji rozhodně nešetří. Všechno pocházelo z vlastních zdrojů a nutno podotknout, že množství jídla i jeho kvalita by bez problémů pokryly energetický výdej party dřevorubců vyrážejících každý den na pařezy.

Nicméně večeři ještě předcházela první vyjížďka, kde se nedočkavější část osazenstva vydala zahřát své stroje a seznámit se s okolím. Hned první projížďku poznamenal poněkud nestandardní incident, kdy jeden z účastníků poněkud podcenil nástrahy přírody a po několik metrů dlouhém neřízeném smyku po povedeném kravinci zákeřně skrytém ve vysoké trávě zmizel i se svou čtyřkolkou v několik desítek metrů hluboké rokli. Bylo to rovněž první varování, že temperament je třeba držet na uzdě. Hrůzostrašně vyhlížející kotrmelce, jak jezdce, tak čtyřkolky skončily čtyřkolkou lehčí o pár dílů kapotáže, ohnutý závěs kola a slušně potlučeného jezdce, jehož nejlepšími přáteli byly po zbytek pobytu stahovací obinadlo a prášky proti bolesti. Nicméně coby zkušený offroaďák vytrval a jezdil s ostatními po celý zbytek pobytu bolest nebolest.

Následující den přišla první ,, ostrá“ vyjížďka časně ráno budíček, naložit a upevnit kanystry s benzínem, poslední rychlá kontrola strojů, zabalit nějakou konzervu, chleba a pití na celý den, protože ,, pánové pizzerii nebo mekáče tady budete těžko hledat , takže jak si kdo uvaří, tak bude jíst, nebo nejíst“. Po osmé hodině ráno prořízlo ticho vesnice burácení jedenácti čtyřkolek a kolona se vydala na cestu. Jak první den, tak i všechny další se všichni snažili jet přes vesnici co nejpomaleji, aby za sebou nenechávali mračna prachu, neboť nejbližší asfaltka byla 5 km. I tak náš odjezd provázelo mávání obyvatel vesnice a kupodivu úsměvy, se kterými jsme se setkali i na většině míst kam jsme přijeli, protože téměř všude jsme byli vítanou atrakcí, což byla na rozdíl od naší domoviny příjemná změna. Za vesnicí jsme měli možnost vidět místní pracující na polích a nutno podotknout, že potom se aniž by se cokoliv domlouvalo ani jednou nestalo, že by někdo z nás přejel přes pole nebo pozemek, který někdo obdělává, setkali jsme se se slušným jednáním a chovali se tedy stejně.

Jakmile vesnice i její obyvatelé zmizeli z dohledu rozjela se kolona naplno a to doslova , prašné polní cesty bez konce, prudké sjezdy a výjezdy , lesní cesty plné bahna , přejezdy padlých stromů i brodění řeky a to všechno naplno, protože ostatní nečekají , při rychlosti 70km/h po úzké lesní cestě plné pařezů a kamení Vám na nic dalšího nezbývá čas, pokud nechcete skončit se zdemolovanou čtyřkolkou , otřesem mozku a zlomeninami v některém z místních zdravotnických zařízení, kam Vás kamarádi povezou jak jinak než na čtyřkolce, protože na místo nehody se ničím jiným dojet nedá. V této fázi se rovněž sluší podotknout, že leč vybaveni podrobnými mapami v té nejlepší dostupné kvalitě, záhy jsme zjistili, že jsou pouze informativní a že cesty nesoucí označení ,, pro automobily nesjízdné“ jsou v některých případech sjízdné pouze na čtyřkolce s notnou dávkou umění. Postupně jsme tak zjišťovali i kam až sahají hranice našich strojů a nutno podotknout, že byly o hodně dál, než jsme si mysleli, díky zkušeným offroaďákům, kteří vedli skupinu, jsme tak projeli úseky, kam by se při plném vědomí předtím nikdo z nás nevydal, o čemž svědčí i připojené fotografie.

Cílem cesty byla další z českých vesnic Gernik , s pestrobarevně malovanými staveními, která kromě pastvy pro oko nabízí i jiné požitky v podobě selátka na rožni, které jsme si na konec týdne hned objednali. Pochvalu zaslouží i místní pivo i pohostinnost, se kterou jsme se často setkali.

První výlet poznamenaly pouze dva zádrhely, první v podobě ztraceného šroubu na rameni, který byl evidentně výsledkem zanedbané údržby, která se neprováděla u nás, nicméně oprava proběhla za účasti všech zúčastněných a po zhruba dvou hodinách byl stroj opět provozuschopný, dva z našich kolegů se v mezičase vydali prozkoumat prudký sjezd, na jehož konci byl v údolí potok, výsledkem byla zdemolovaná čtyřkolka, která absolvovala několik kotrmelců a pár pořádných modřin a odřenin. Ke slovu přišly navijáky a večer proběhla oprava. Po večeři proběhla návštěva místního kulturního zařízení za účelem doplnění vody iontů a energie , kde zněla téměř výhradně čeština. Díky tomu jsme se dozvěděli, že když někteří z místních zaslechli ráno burácení našich strojů domnívali se, že se dle jejich slov ,, vrátili němci“ což nás upřímně pobavilo. Dozvěděli jsme se i pár užitečných rad ohledně zajímavých míst, která stojí zato navštívit. Následující den jsme za cíl cesty vybrali ROVENSKO , další českou osadu průběh cesty už byl místy poklidnější a tak jsme se stihli i porozhlédnout po okolí, které rozhodně stálo za to. Hluboké lesy, kam až oko dohlédne desítky kilometrů lesních stezek a polních cest, kde nepotkáte živou duši a kde konečně využijete stroj, na kterém jedete, prudká stoupání mezi balvany se zapnutou redukcí a pohonem 4x4, kde do poslední chvíle nevěříte, že tohle ještě projedete a každou chvíli čekáte, že se čtyřkolka už musí převrátit a o pár okamžiků později už to ženete na plný plyn travnatou plání, kde v dálce vidíte volně se pasoucí koně. Dvě věci pochopíte vcelku rychle a sice že bez drifftu to do zatáčky nejde a že když to projel ten před Vámi, tedy se to nejspíš projet dá i když Vám to tak nepřijde.

Následuje občerstvovací zastávka a ke slovu přijdou lahve s vodou, plynové vařiče a servírují se vybrané delikatesy, jako hovězí guláš nebo frankfurtské párky s chlebem. Občerstvovací zastávku zpestří artistické vystoupení jednoho z účastníků, který nám předvedl driblování s hořícím vařičem ukončené bravurním výkopem za který by se nemusel stydět hráč prvoligového ragbyového klubu. Odpoledne následuje průjezd řekou, která se neustále prohlubuje, takže nedaleko vesnice uspořádáme místní omladině akční show, když jeden z kolegů se svým POLARISEM SPORTSMANEM 800 X2 zkouší průjezd hlubokou vodou tak, že nad hladinu vykukují jen řidítka a zhruba 20 cm nádrže, kde ústí sací potrubí motoru. Zbytek čtyřkolky je kompletně pod vodou , dokud běží motor není se čeho obávat a tak POLARIS za pár okamžiků opouští hlubokou tůni a vyjíždí na břeh. Někteří z následovníků na jiných strojích tolik štěstí neměli a tak přijdou ke slovu navijáky a následuje krátká zastávka spojená s vypouštěním vody z míst, kam nepatří. V podvečer následuje ještě sjezd dolů k Dunaji a jak je patrné z přiložených obrázků bylo se na co dívat a na asfaltové cestě si přišli na své majitelé nejvýkonnějších strojů, jako byl Can Am Renegade nebo Polaris 800, kteří v některých úsecích dosahovali rychlostí hodně přes 100 km/h.

Jeden z dnů jsem si vyhradil na fotografování , protože při jízdě v koloně nemáte na žádné vytahování fotoaparátu čas s výjimkou krátkých zastávek, navíc mračno prachu, které se za projíždějícími stroji mnohdy zvedá nevytváří zrovna ideální podmínky pro vznik použitelných obrázků. Ráno obvyklá snídaně a potom naložit na Polarise vše potřebné. Musím pochválit POLARIS SPORTSMANA 500, na kterém jsem celou dobu jezdil a který mě ani jednou nenechal na holičkách, přestože jsem ho stejně jako ostatní vůbec nešetřil. Máčel jsem ho ve vodě, v řece , brodil se bahnem, šplhal s ním na redukci do prudkých stoupání i hnal na plný plyn lesní cestou plnou kamení a pařezů. U SPORTSMANA jezdec ocení robustnost stroje i schránku pod předním nosičem, kam se dá umístit jídlo, pití ,popřípadě nářadí a kompresor na vzduch. Schránka je dostatečně velká a zároveň chráněná proti stříkající vodě, bahnu a prachu, o něž po cestě rozhodně nebyla nouze. Nahoru můžete bez problémů popruhy připevnit několik kanystrů s benzínem, které jsme ale z praktického hlediska umisťovali na zadní nosič vedle ,, kufru“ z balistického nylonu, který je součástí příslušenství POLARIS a do něhož se bez problémů vešel fotobaťoh s digitální zrcadlovkou a objektivy, i oblečení pokud by se změnilo počasí. Nikde nic nepřekáželo, všechno bylo bezpečně uloženo. POLARISE SPORTSMANA můžete zkrátka obalit zavazadly jako dromedára a vyrazit. Je to čtyřkolka do nejtěžšího terénu určená k přepravě jak osob tak zavazadel nebo nářadí, zároveň po zbytek roku slouží k tahání nákladního přívěsu v nedostupném terénu, po namontování pluhu ho úspěšně používáme k odklízení sněhu kolem firmy, svážení dřeva z lesa apod.

Zkuste si představit, že není žádná kancelář, žádný mail internet ani fax, že se ráno nasnídáte, venku svítí sluníčko, nebe bez mráčku a Vy máte natankováno až po okraj, k tomu ještě rezervní kanystr, celý den času a můžete jet kam se Vám zlíbí. A přesně to jsem udělal. Asi každý, kdo něco podobného zažil mi dá za pravdu, že pocit volnosti , kdy sami cestujete krajinou, kde nepotkáte živou duši stojí za to zažít. Okolí Dunaje navíc nabízelo množství míst, která rozhodně stojí za to vidět a mnohá z nich jsou tak odlehlá, že se tam nedostanete jinak než pěšky, nebo rychleji na terénní čtyřkolce. Jak mi potvrdili místní , některé vesnice jsou v zimě, kdy napadne sníh odříznuté od civilizace, nevedou sem žádné silnice sjízdné pro osobní auta. Při průjezdech hlubokými lesy si coby osamocený cestovatel uvědomíte, že si nemůžete dovolit riskovat tolik , co při jízdě ve skupině, protože v případě nehody a vážnějšího zranění rozhodně nemůžete počítat s cizí pomocí. I přes překvapivě slušné pokrytí signálem GSM se z většiny podobných míst nikoho a nikam nedovoláte a že by někdo náhodou šel kolem je málo pravděpodobné. Rovněž není od věci vzít si s sebou alespoň orientační mapu, protože se snadno zapomenete a může se stát,že zjistíte, že se odpoledne chýlí ke konci a domů to máte ještě třicet kilometrů terénem a lesem.

Poslední vyjížďka dlouhá 130 km přinesla exkurzi do rumunských vesnic, kde byl patrný rozdíl v životní úrovni, v porovnání s vesnicemi obývanými českou komunitou, kde je znát, že české vesnice jsou na tom po rozpočtové stránce poněkud hůře, na druhou stranu ve všech českých vesnicích byl pořádek, čisto, všude bylo znát, že se o domy i jejich okolí někdo stará a udržuje je, zkrátka, že lidé, kteří tam žijí se snaží i v těchto nelehkých podmínkách něco dělat. V ostrém kontrastu byly vesnice rumunské, kde se bez ladu a skladu povalovaly vraky těžko identifikovatelných dopravních prostředků, od osobních aut až po autobusy, které jejich majitelé prostě nechali tam, kam dojely, občas bylo k vidění i ,,podnikatelské baroko“ v podobě nového rozlehlého domu s bílými sochami lvů vedle kované brány obklopeného polorozpadlými chatrčemi ze dřeva všeho druhu.

Dostáváme se k odjezdu zpět domů a tedy k závěrečnému shrnutí, během akce jsme měli možnost se seznámit s různými čtyřkolkami, najít jejich klady i zápory, kde se potvrdilo, že každý stroj má své slabiny i přednosti a při výběru je tedy třeba dobře zvážit k čemu má sloužit a co od něj jeho budoucí majitel čeká.

POLARISY si coby těžkotonážní a robustní pracovní čtyřkolky vedly dobře v terénu všeho druhu a jen tak před ničím se nezastavily, přičemž si mohly na cestu vzít ještě slušný náklad, pochvalu majitelů strojů ostatních značek si vysloužil i kvalitní naviják POLARIS.
SUZUKI King Quad si vedly v terénu rovněž perfektně, ve srovnání s POLARISY působily lehčím dojmem a snadněji se ovládaly, což bylo dáno jak konstrukcí, tak i nižší hmotností.
Can Am Renegade – byl jasně králem na silnici , kde díky svému výkonu neměl konkurenta, naproti tomu v těžším terénu nebo při brodění řeky se u něj projevila horší průchodnost díky nižšímu podvozku.

Uvedené stroje jsme měli možnost vyzkoušet ve všech možných situacích včetně těch opravdu extrémních a ověřit si tak co nového čtyřkolka do života člověku přinese.
Co se účastníků celé akce týká, sešla se opravdu dobrá parta chlapů, kteří nejen jako chlapi vypadali, ale se i tak chovali a tak jsme se vrátili bohatší o další zkušenosti i o pár nových známých tváří, se kterými se jistě nevidíme naposled.