MAZDA 6 3,0 V6

Existence bodového systému proměnila naše silnice v něco co lze jen stěží pojmenovat jinak než ráj svátečních jezdců, nebo soutěž o to, kdo projede daný úsek nejpomaleji. Pomineme-li šťastlivce, kteří často cestují na západ od Rozvadova a mohou si tedy dopřát požitek z jízdy na dálnicích, které nepřipomínají letištní dráhu po kobercovém náletu, jako je tomu u nás a kde existují úseky, kde je horní hranice rychlosti ponechána čistě na rozhodnutí a schopnostech řidiče, musí si většina našich motoristů na sportovní jízdu nechat zajít chuť. V souvislosti s tím se začaly ozývat hlasy, že silný vůz je už zbytečný. Není bez zajímavosti, že tato slova zaznívají většinou z úst řidičů, kteří nikdy ve voze disponujícím větším výkonem než pro ně magických 100 koní neseděli, takže v podstatě zavrhují něco, co sami nikdy nevyzkoušeli, ale představa, že už je nikdy nikdo v kopci nepředjede, všichni se budou ,,plazit“ stejně rychle a mít pod kapotou v lepším případě 90 koní jako oni je samozřejmě lákavá. Svou roli v celé této tragikomedii hraje i neustálá mediální masáž, kde se vždy v prvé řadě hovoří o tom, jak je vůz levný a hospodárný, ale o praktičnosti, pohodlí vnitřnímu prostoru, výbavě a komfortu se většinou mnoho nemluví. Důvod je prostý, za málo peněz nemůžete chtít mnoho muziky a informovat zákazníka, že za ty peníze najde v autě místo rádia jen záslepku, o klimatizaci se mu může jen zdát, že vůz při plném obsazení zřídka na dálnici dosáhne alespoň povolených 130km/h, popř. že interiér vozu nabízí tolik prostoru, že pokud chce s rodinou vyrazit na dovolenou, měl by se poohlédnout po druhém voze, ve kterém bude cestovat manželka s dětmi, protože do jednoho se i se zavazadly nemají šanci vejít, by rozhodně prodejnost vozu nezlepšilo. Pravdou ovšem zůstává, že konečná volba je vždy na kupujícím.

My jsme se rozhodli vyjít vstříc té rozumnější skupině zákazníků, pro které je stále vůz součástí každodenního života a kteří si v prvé řadě položí otázku jaký vůz potřebují, co od něj očekávají a co všechno jim jejich finanční možnosti dovolí a kteří se na nás obracejí se žádostmi o informace o Mazdě 6 s motorem V6.

Podobně jako v testu MAZDY 6 s motorem 2,3 jsme tedy absolvovali víkend za volantem tohoto vozu , abychom se s Vámi mohli podělit o své dojmy, ale především se pokusili odpovědět na Vaše dotazy. Našim společníkem bude MAZDA 6 vyrobená v roce 2004, která má za sebou 37 000mil. Vůz je dovezen z USA a je vybaven manuální pětistupňovou převodovkou, kterou pohání vpředu napříč uložený šestiválcový motor o výkonu 220 koní, interiér vozu je proveden v černé kůži, v nabídce rovněž nechybí osvědčený audiosystém BOSE a automatická klimatizace, vůz je osazen 17“ disky z lehkých slitin s pneumatikami o rozměru 215/45R17. Naše trasa povede z Prahy směrem na Slapy a dále po silnicích první třídy směrem na Dvůr Králové. Co se rozměrů karosérie vozu, zavazadlového prostoru i vnitřního prostoru pro cestující týká, neliší se od ostatních verzí v provedení sedan. Už první momenty po otočení klíčku ale všechny přítomné upozorní, že jeden rozdíl tady je a sice motor. Ševelení šestiválce vyvolá trochu nostalgie a vzpomínky na chvíle strávené za volantem modelů XEDOS a kultivovaný a tichý chod šestiválcových motorů. Jen ručička otáčkoměru a pohasnutí kontrolek Vás informuje o tom, že motor už běží. Krátké sešlápnutí plynu však vyvolá okamžitou reakci motoru, který hukotem typickým pro šestiválce upozorní řidiče, že koně pod kapotou jsou v plné pohotovosti. Zařazujeme první rychlostní stupeň a pomalu se s vozem rozjíždíme. Už po prvních metrech je znát, že pod kapotou cválá poněkud více koní než je u tohoto modelu obvyklé, stačí lehké sešlápnutí plynového pedálu a vůz vyráží dopředu a ručička tachometru letí rychle vzhůru. Během chvilky se ručička rychloměru třepotá kolem číslice 120km/h. Zrychlení i zátah motoru je v porovnání se čtyřválcovými motory opravdu mnohem výraznější a rozdíl 60 koní oproti modelu s motorem 2,3 je znát. Při cestě po městském okruhu se natrvalo utáboříme v levém pruhu a zapínáme tempomat. ,,Vychutnáme“ si každodenní kolonu na Barrandovském mostě, kterou však díky dobře fungující automatické klimatizaci a audiosystému BOSE přežijeme vcelku v klidu a pohodě. Při popojíždění v koloně zavzpomínáme na pohodlí pětirychlostní automatické převodovky, kterou jsou některé z našich dalších vozů vybaveny a která je v hustém městském provozu nebo při popojíždění v koloně k nezaplacení. Konečně opouštíme nedobrovolné parkoviště, ve které se změnil městský okruh a míříme směrem na Slapy. V hustém provozu na silnici podél Vltavy s množstvím nepřehledných zatáček a častých omezení se konečně projeví v čem tkví hlavní výhoda tohoto vozu a tou je bezpečnost díky výkonové rezervě. Dojíždíme kolonu tří vozidel, nervózně se tísnících za pomaleji jedoucí dodávkou s přívěsem. Stačí sešlápnutí plynu, vůz okamžitě vyráží dopředu a předjíždíme na jeden zátah celou kolonu včetně dodávky. Celá akce netrvá déle než pár sekund, jen pár sekund se vůz i jeho posádka nachází v nebezpečné zóně vedle předjížděných vozidel, žádná složitá příprava, žádné zdlouhavé vyhlížení vhodného a dostatečně dlouhého úseku pro předjetí, prostě jen blinkr a sešlápnout pedál plynu. Na silnicích hemžících se kamiony jsme tuto vlastnost vozu později ještě mnohokrát chválili. Během jízdy oceňujeme i pružnost motoru, na kterou jsme zvyklí spíše u dieselových agregátů, prakticky od rychlosti 70km/h jedeme většinu trasy na pátý rychlostní stupeň aniž bychom museli řadit. Příjemným doplňkem je funkce ALC u audiosystému BOSE, která automaticky reguluje hlasitost v závislosti na rychlosti vozu.

V nechvalně známém kopci nedaleko Štěchovic máme možnost vyzkoušet podvozek, ale ,,Šestka“ sedí v zatáčkách jako přibitá, jedinou vadou na kráse je zhoršující se stav vozovky, přecházející v opravdovou katastrofu s množstvím děr a výmolů, která nás nutí výrazně snížit rychlost. Následuje první zastávka a vyložení zavazadel, která stejně jako v případě modelu s motorem 2,3 bez problému našla místo v opravdu velkoryse dimenzovaném zavazadlovém prostoru o objemu 500 litrů.

Ráno pokračujeme dál, okresních silnic jsme si užili dost a tak následuje městský provoz a dálnice. Při jízdě ve městě, kde vůz téměř neustále popojíždí v koloně nebo stojí na křižovatce nepředstavuje výkonnější motor prakticky žádnou výhodu, naopak vzhledem k charakteru jízdy se zvedne spotřeba na úroveň zhruba 11,7L benzínu. Na jedné z četných křižovatek si dopřejeme zpestření a zkazíme den představiteli poměrně početné rodiny řidičů posedlých touhou dokazovat všem ostatním, jak výhodně nakoupili, v osobě ,,pilota“ divoce ospoilerované Octavie v čepici kšiltem dozadu, který po sérii krkolomných kliček z pruhu do pruhu provázených troubením kolem jedoucích vozů konečně zaujal místo vedle našeho vozu ve vedlejším pruhu na křižovatce při čekání na zelenou a s výrazem ve tváři, který budil dojem, že dotyčný stojí na pole position při velké ceně Monaca vozů Formule 1 netrpělivě čekal na svou příležitost. Po rozsvícení zelené ponecháváme překvapeného ,,závodníka“ jeho osudu a dopřáváme mu pohled na rychle se vzdalující koncová světla našeho vozu.

Opouštíme ale město plné popojíždějících aut a míříme na dálnici na Poděbrady, kde opět přichází ke slovu tempomat, který na pětku bez potíží udržuje vůz na nastavené rychlosti. Nedá nám nezkusit, kde jsou hranice tempomatu. Ještě při rychlosti 165km/h jsme při volné dálnici nezaznamenali žádný pokles rychlosti bez ohledu na stoupání a tempomat statečně držel vůz na nastavené rychlosti. Nicméně běžná cestovní rychlost v každodenním provozu se vzhledem k platným předpisům bude pravděpodobně pohybovat v rozmezí 130 – 140km/h. V tomto rozmezí vůz nemá žádné problémy s náhlým zrychlováním při předjíždění ani s udržením rychlosti, ani s výkonem motoru, pokud Vás dojede některý z temperamentnějších řidičů s dostatečnou zásobou bodů, stačí sešlápnout plyn a rychle mu uhnete z cesty, dostatečně dimenzované ,,nevadnoucí“ brzdy s kotouči na všech kolech a systémy ABS a ABD Vám dávají jistotu, že vždy dobrzdíte a bezpečně se zařadíte do mezery, kterou jste si vyhlédli. Ocenit musíme i pohodlná sedadla, dostatek vnitřního prostoru a velmi nízkou hladinu vnitřního hluku, jediný rušivý zvuk, který cestující při vypnutém audiosystému uvnitř vozu při běžné rychlosti slyší je šustění pneumatik dotýkajících se vozovky. Díky rozměrným pneumatikám a preciznímu podvozku se vůz vede bezpečně a jistě a poslušně směřuje tam, kam si jeho řidič přeje.

S jízdou mimo město souvisí i dost znatelný pokles spotřeby, která se během našeho testu pohybovala na dálnici kolem 8,6 litru. Poslední část naší cesty jsme absolvovali po silnicích první třídy v okolí Dvora Králové a poté následoval návrat do Prahy. Během našeho krátkého testu jsme s vozem najeli 650 kilometrů a výsledná průměrná spotřeba činila 10,7 litrů benzínu. Pro někoho běžný průměr, pro někoho horentní číslo, což už částečně napovídá, kterou skupinu řidičů můžeme z potenciálních zájemců o tento vůz vyloučit. Obdivovatelé vozidel pyšnících se ,,nejnižší spotřebou ve své třídě“ pravidelně se účastnící diskusí o tom, komu ten jeho zázrak vezme nejméně, tento vůz jistě nenadchne.

Nicméně názor vždy odráží potřeby provozovatele vozu. Běžnou skupinu řidičů toužících po pohodlném a komfortním voze, kam se jim vejde celá rodina i zavazadla a se kterým mohou kdykoliv vyrazit i na delší cestu nebo na dovolenou Mazda 6 jistě uspokojí. Temperamentnější řidiči vyznávající pár koní pod kapotou navíc i komfort i dynamiku šestiválcového motoru budou těžko přesedat z ,,třílitrové šestky“ do modelu se slabším motorem, o čemž nás přesvědčily odmítavé reakce všech majitelů tohoto vozu. Poměrně dost často se u nich setkáváme s názorem, který nás z počátku překvapil a sice že prostorná limuzína musí být poháněna odpovídajícím motorem a když už člověk jede autem, má koukat aby skutečně jel a jízdu si užil, aby na silnici nepřekážel a když dostane chuť mohl si dopřát za volantem trochu adrenalinu a že ,,ty tři piva“ myšleno šedesát korun na sto kilometrů, které představují rozdíl ve spotřebě mezi třílitrem a čtyřválcem o objemu 2,3 rozhodně stojí za těch šedesát koní navíc i za ten pocit z jízdy. Naše pocity z jízdy bychom shrnuli asi následovně, vůz nabízí dostatek dynamiky, který uspokojí i temperamentní řidiče, z hlediska bezpečnosti představuje nespornou výhodu dostatečný výkon umožňující bezpečné předjíždění i manévrování v každodenním provozu. Spotřeba odpovídá rozměrům a váze vozu v kombinaci s výkonem, kterým vůz disponuje. Interiér vozu nabídne velmi slušnou výbavu, která Vám určitě neudělá ostudu. Porozhlédneme li se po našem trhu s ojetými vozy, pak s cenou 340 000Kč včetně roční záruky na použitý vůz , za kterou byl námi testovaný vůz v době testu nabízen je to rozhodně dost muziky za překvapivě málo peněz.